S nevýslovným smutkem musím vyslovit neveselou zprávu: Přestávám na výrobu prkének používat některé exotické dřeviny. Jmenovitě se to týká Massaranduby, Angelim Pedra a Cumaru.
U Angelim Pedra a Cumaru to není až tak podstatné, protože jsem je nikdy ani nedal do nabídky, jenom jsem je testoval. A testoval jsem je proto, že jsem pojal vážní podezření právě u prkének z Massaranduby.
Massaranduba je dřevo pocházející z Jižní Ameriky. Je překrásná oranžovou, hnědou až tmavě rudou barvou i zvláštní vláknitou strukturou, nic podobného v Česku a asi ani nikde jinde v Evropě neroste. U nás se používá hlavně (a možná pouze) na výrobu venkovních teras, protože je extrémně odolná vůči povětrnostním vlivům. Moje myšlenka, že Massarandubou ozvláštním svou nabídku prkének, narazila bohužel právě na vlastnosti, díky kterým je tak odolná.
Zaprvé má toto dřevo velmi vysokou hustotu. Opravdu velmi, je to jedno z nejtěžších a nejtvrdších dřev na světě. Takový dub je poměrně těžké dřevo, a přesto má Massaranduba ještě o 70 % vyšší hustotu. Pilové kotouče, hoblovací nože a frézy si s ní opravdu užijí svoje, ale to by až tak nevadilo. Co vadí je, že husté dřevo v sobě nemá moc pórů, takže špatně přijímá lepidlo. A co vadí ještě více je, že zrovna Massaranduba obsahuje přírodní oleje, díky kterým sice na terase vydrží desítky let, ale onen olej suverénně odpudí i tu trochu lepidla, která do husté struktury při lepení pronikne.
Posledním hřebíčkem do rakve je to, že když se takhle husté dřevo rozhodne pracovat, tedy smrštit se, roztáhnout, prohnout nebo zkroutit, tak to zkrátka udělá. Bez ohledu na lepidlo. Bez ohledu na to, k čemu je přilepená. Zkoušel jsem speciální lepidlo na exotické dřeviny. Zkoušel jsem lepené hrany ošetřovat acetonem. Zkoušel jsem dřevo nechat vypotit v troubě. Zkoušel jsem Massarandubu "obklopit" jiným neexotickým dřevem a doufal jsem, že tím její zlovolnosti zkrotím. Vzniklo tak jedno z nejkrásnějších end grainových prkének, jaké jsem kdy vyrobil, ale jeho životnost nebyla ani v týdnech. Byla ve dnech.
Na obrázku je end-grainové prkénko vyrobené čistě jen z Massaranduby. Takhle dopadlo po dvou týdnech používání. Dolní obrázek ukazuje detail, kde se dřevo prostě rozhodlo, že si bude dělat, co chce. Při bližším pohledu na hrany na horním obrázku možná odhalíte další štěrbiny. Prkénko ještě mám, protože... v krbu začnu topit až na podzim, ale už je na něm šest mezer. Bohužel to není jen tento exemplář, vyrobil jsem jich zhruba deset, včetně edge grainových, a všude to dopadne stejně.
Tedy bohužel nezbývá, než Massarandubu přestat používat, a to samé platí i pro Angelim Pedra a Cumaru, kde byl průběh obdobný. Ironií je, že mám koupených asi 15 prken, která jsou teď na výrobu prkének zcela nepoužitelná. V hlavě už se mi ale rodí nápady na nějakou pěknou venkovní truhlu na podsedáky :-)
Co se týče náhrady, zatím se jeví nadějně bukit, který je barevně i strukturou vcelku podobný, ale hustotu má jako náš dub a nemá v sobě ty otravné oleje. Pokud tedy vše dobře dopadne, Massaranduba se sice vytratí ze všech nabízených prkének, ale samotná prkénka budou pokračovat s použitím bukitu. Uvidíme.
