Víte, jak by měl vypadat blogový zápis, kdyby jej dělal ortodoxní leanař?
Takto: Zlevnil jsem prkénka.
Ale to byste si moc nepočetli a poněkud by se tím zanedbal účel, proč někdo čte něčí blog: Čtení.
Naštěstí nejsem ortodoxní leanař, jsem umírněný. Co to znamená? Znamená to, že sice vidím plýtvání všude, ale jsem schopen odolat neodolatelnému nutkání na identifikované plýtvání upozorňovat a nabízet metody vedoucí k jeho odhalení.
Možná bych to měl trochu rozvést... Protože výroba prkének je pro mě (věřím, že pouze dočasně) pouze takový nevinný koníček, musím si vydělávat na chléb vezdejší jiným způsobem. A to způsobem takovým, že pro korporát pracuju jako specialista štíhlé výroby. Štíhlá výroba se anglicky označuje jako "lean", a protože čeština v tomto případě nepřišla s žádným hezčím výrazem ("procesní inženýr" se nepočítá), říká se nám většinou "leanaři".
Leanaři jsou taková oblíbená sorta kolegů, protože jejich odbornost je vlastně nic pořádného nedělat a kibicovat všem do práce. Kdo by neocenil týpka, který na vás celou směnu zírá se stopkami v ruce a pořád si něco zapisuje? Kdo by se netěšil na návštěvu borce, který sice nikdy nevezme nářadí do ruky, ale který vám předělá zfleku celé pracoviště, včetně onoho nářadí, které vy máte v ruce 8 hodin denně?
Pokud byly mé náznaky doteď příliš subtilní, tak na rovinu: Leanaře nemá nikdo rád. Ten nejvřelejší přístup vypadá tak, že nás kolegové se zaťatými zuby tolerují. Málokdo ocení, když mu někdo říká, že něco dělá špatně a neefektivně.
"Já to takhle dělám 10 let, mně nikdo nebude radit!"
"Mě nezajímá, že by se to dalo udělat rychleji, já jsem zvyklý to dělat takto."
"To je sice možné, že by to v excelu šlo udělat za 10 minut, ale proč? Já na to mám celý den, a navíc jsem si nafasovala nové fixy."
Zvláštní samostatnou kapitolu tvoří pokusy aplikovat metody štíhlé výroby mimo pracovní prostředí. Doma například. Zdravím tímto kolegy leanaře a dávám tip na zaručenou zábavu: Zkuste doma zavést kanbanový systém nebo třeba 5S. Long story short: Raději ne.
Proč vlastně o tom celém tak sáhodlouze... ale zajímavě vyprávím? Protože jsem aplikoval metody štíhlé výroby na svůj vlastní výrobní proces. Bylo to velmi poučné, pohříchu ale nikterak překvapivé. Potvrdilo se, že fakt, že člověk něco dělá roky, absolutně nezaručuje, že to dělá správně. Že to dělá efektivně. Platí, že když něco děláte, maximum pozornosti věnujete výsledku, a už příliš neuvažujete nad tím, jak se k tomu výsledku dopracujete.
Naštěstí mám na rozdávání jednu lidskou vlastnost, která se většinou neřadí mezi ty pozitivní, ale pokud jí někdo oplývá, je na dobré cestě stát se leanařem. Není bez zajímavosti, že tato vlastnost je jedním ze sedmi smrtelných hříchů. Je to lenost. Ač jsem bezvýhradný ateista, bojím se, že Bůh nemá leanaře příliš v oblibě. Líný člověk se totiž standardně pohybuje v myšlenkovém prostoru, ve kterém bádá nad tím, jak si usnadnit práci. Drobná vsuvka: Je velký rozdíl mezi tím chtít si práci zjednodušit a chtít práci ochcat. Leanaři dělají to první. Důvod je ten, že zatímco Bůh nám dal sedm smrtelných hříchů, japonští pionýři štíhlé výroby nám dali sedm základních druhů plýtvání, a když začnete práci šidit, což je možná lepší slovo než ochcat, tak jste na nejlepší cestě dopustit se jednoho z nejhorších druhů plýtvání, a sice defektů. Rozumný řemeslník by nikdy neměl připustit, že vědomě vyrábí zmetky, a v dnešní době, kdy můžete na internetu hodnotit prakticky cokoliv, to platí dvojnásob.
Abych se vrátil k původní myšlence: Jako leanař jsem si dal za cíl svůj výrobní proces zefektivnit za podmínky, že kvalita bude minimálně zachována, ideálně zlepšena. Postupoval jsem velice... nu... velice dobře jsem postupoval, protože můžu hrdě říct, že jsem jak zkrátil dobu výroby prkének, tak i trochu zvýšil kvalitu. Nechci zacházet do příliš hlubokých detailů, takže jen stručně řeknu, že jsem vylepšil některé procesy a pořídil si lepší vybavení. A konečně se tak dostávám k tomu, čím jsem prakticky začal: Zlevnil jsem prkénka!
Pokud tedy důvodem, proč jste třeba mé stránky navštívili, s potěšením popatřili na mou nabídku, ale nakonec se nerozhodli nějaký kousek si objednat, byla vysoká cena, tak na prkénka mrkněte znovu. Inflace se za poslední roky s ničím moc nemazlila a drtivá většina všeho zdražila. Já jsem šel s cenami trochu dolů.