V tomto článku si vysvětlíme jaké jsou rozdíly mezi end-grainovými, edge-grainovými a face-grainovými prkénky. Ukážeme si, jak se které vyrábí, a na závěr si vysvětlíme výhody a nevýhody jednotlivých typů.
Jedním z nejčastějších dotazů, které dostávám ohledně prkének, je: Co to vlastně znamená end-grainové nebo edge-grainové prkénko? A zpravidla následuje: A které je nejlepší?
Ačkoliv je čeština krásný a bohatý jazyk, bohužel nenabízí žádné běžně používané libozvučné ekvivalenty těchto anglických termínů. End-grain se někdy označuje jako "řeznické" nebo "čelní prkénko", v případě edge-grain by se snad ještě dalo říkat "boční" nebo "krajní", ale u face-grain už by to byla čirá lidová tvořivost. V dalším textu se tedy budu držet ustálených anglických výrazů.
Pojďme se teď podívat na hlavní rozdíly mezi jednotlivými typy z hlediska jejich výroby.
Jako první je dobré mít aspoň základní představu, co se vlastně děje se stromem na pile. Kulatina se zpracovává na tzv. katru, který ji rozporcuje na menší hranoly, fošny a desky. Podle toho, z které části kmene fošna pochází, se pak tyto kusy dále zpracovávají. Protože se různé části kulatiny chovají různými způsoby, mají potom díky tomu odlišné využití. Z některých se dělají stavební konstrukce, z dalších dřevo na nábytek, z jiných částí hudební nástroje. Rozporcovaný kmen hezky ukazuje tento obrázek:
Co tedy určuje, jestli je prkénko end-grainové, face-grainové nebo edge-grainové?
Stručně řečeno je to podle toho, kterou část naporcovaného dřeva používáte ke krájení.
Na dalším obrázku už jsou vidět opracované desky. Světlejší a tmavší proužky běžící podél jsou střídající se letokruhy jarního a podzimního dřeva. To je právě ono "grain" neboli vlákno.
U Face-grainového prkénka se krájí na horní straně, kde jsou vlákna nejširší a mají menší hustotu. Pokud bychom desku rozřezali podélně na tenčí pásky, otočili je o 90° a slepili jich několik k sobě, získali bychom edge-grainové prkénko. A do třetice, pokud bychom tu samou desku rozřezali napříč a nařezané kousky otočili nahoru, pak by se jednalo o end-grainové prkénko. Pařez v lese není nic jiného než jednostranné kulaté end-grainové prkénko.
Který typ prkénka je tedy nejlepší?
Asi tušíte, že neexistuje jediná správná odpověď. Kdyby ano, tak by to nejlepší chtěli všichni, a žádná jiná by nikdo nevyráběl. Každý typ má své plusy a mínusy, pojďme si je společně projít a opět si pomůžeme obrázkem:
První dva obrázky znázorňují, co se děje, když nožem krájíme na end-grainovém prkénku. Ostří nože zajede mezi vlákna dřeva a mírně je rozevře. Jakmile nůž zvedneme, vlákna se začnou vracet k sobě a řez se zacelí. Pokud na nůž pořádně přitlačíte, nebo dokonce použijete sekáček, vlákna se pouze více rozevřou, ale nezničí se. Odtud pochází onen český název "řeznický špalek". Řezníci skutečně používají prkénka vyrobená touto metodou, ovšem s mnohem větší tloušťkou, která zajišťuje extrémní odolnost.
Druhé dva obrázky jsou společné pro edge-grainová a face-grainová prkénka. Jsou to sice dva druhy, ale mají velmi podobné vlastnosti. Pokud přejedeme nožem po tomto typu prkénka, ostří vlákna přeřízne (člověče, vždyť vy jste ho přeříz', jděte od toho!). Přeříznuté vlákno už se nikdy zpátky nezcelí a řez je na prkénku vidět. Čím více na nůž tlačíme, tím hlubší rýhy na prkénku zůstanou. Rozdíl mezi face-grainovým a edge-grainovým prkénkem je pouze ten, že prvně jmenované má na řezné straně menší hustotu vláken, je tedy o něco méně odolné, než prkénko edge-grainové.
Není tím pádem end-grainové prkénko ve všech ohledech lepší?
Na první pohled to tak může vypadat. Přesto jsou vlastnosti, ve kterých mají edge-grainová a face-grainová prkénka navrch. První z nich je estetická. Kresba dřeva v podélném směru je unikátní, hraje mnoha barvami a letokruhy vytvářejí různé křivky a obrazce. Další jsou praktické: Edge-grainová a face-grainová prkénka se snadněji vyrábějí, protože se u nich provádí pouze jedno lepení. U většiny end-grainových prkének se lepí dvakrát, u těch složitějších i vícekrát. Vzato do důsledku, co není slepené, nemůže se rozlepit. Dalo by se tedy opatrně říct, že u těchto prkének je menší riziko rozlepení. K tomu přispívá i jejich poslední výhoda: Dřevo přijímá vlhkost nejsnáze obnaženými konci vláken. Edge-grainová a face-grainová prkénka mají plochu obnažených vláken nejmenší možnou, pouze na levém a pravém okraji, takže vlhkosti odolávají nejlépe. Ale... neznamená to, že odolávají úplně, a tím pomalu přecházím k jejich nevýhodě; z čím větších kusů je prkénko vyrobeno, tím větší tendenci má se prohnout, ať už vlivem vlhka nebo tepla. A protože face-grainová prkénka jsou vyrobena z malého počtu nebo klidně i jediného širokého kusu dřeva, mohou se prohnout více, než end-grainová. Současně platí, že na rozdíl od end-grainového prkénka nůž přetíná vlákna, takže se opotřebovává nejen prkénko, ale i nůž samotný.
Dobře, teď už toho vím o různých druzích prkének dost, jaké bych si tedy měl/a vybrat?
Pro rozhodnutí by mohlo pomoct následující shrnutí plusů a mínusů jednotlivých prkének:
Face-grain:
+ Unikátní kresba dřeva
+ Odolnější vůči vlhkosti
+ Nejjednodušší, a tedy nejlevnější výroba
- Větší riziko prohnutí
- Mírně tupí ostří nože
- Stopy po krájení zůstávají nejvíce viditelné
Face-grainová prkénka jsou tedy ideální coby servírovací prkénka. Jídlo si nakrájíte bokem na odolném end-grainovém prkénku a na face-grainovém je rafinovaně naaranžujete a předložíte rodině nebo hostům. Samozřejmě není problém i na face-grainovém prkénku krájet, ale s rozmyslem a citem, vybírat vhodné potraviny. Uzený sýr? Samozřejmě! Zeleninu na salát? Není problém. Čerstvě upečený chléb s křupavou kůrkou? To už bych si docela rozmyslel, hlavně se zoubkovaným nožem. Vepřovou krkovici s kostí? Tak to už rozhodně ne...
Edge-Grain:
+ Zajímavá kresba dřeva
+ Odolnější vůči vlhkosti
+ Pořád ještě jednodušší výroba, než u end-grainu
+ Vyšší hustota vláken zvyšuje odolnost prkénka
+ Vyrábí se z tenkých pásků, je možné kombinovat více druhů dřeva
- O něco více tupí ostří nože
- Stopy po krájení zůstávají viditelné
Edge-grainové prkénko vyvažuje některé nevýhody face-grainového prkénka za cenu náročnější výroby. Také u něj sice nikdy nelze dosáhnout tak krásné kresby, ale to kompenzuje možnost využití většího množství dřevin. Například prkénko Punčový řez je vytvořeno ze sotva dvoucentimetrových pásků, ale svou barevností je naprosto výjimečné. Edge-grainové prkénko bych tedy také doporučil hlavně jako servírovací, ale rozhodně není třeba se bát na něm rovnou krájet suroviny.
End-Grain:
+ Nejšetrnější k ostří nože
+ Nejodolnější typ prkénka
+ Stopy po krájení se časem zacelí
- Náchylnější k vlhkosti, častější potřeba ošetřování tukem
- Náročnější výrobní proces
End-grainové prkénko je určitým vyjádřením. Pokud máte někoho, kdo se v prkénkách trochu vyzná, a uvidí ho u vás v kuchyni, nejspíš uznale pokývá hlavou a řekne něco jako: Hmmm, end-grain? Tak to je něco... A do značné míry bude mít pravdu. Když jsem chtěl obdarovat někoho z rodiny nebo kamarádů, vždycky jsem si dal tu práci a vyrobil jim end-grain. Některá dřeva (např. jasan, třešeň nebo massaranduba) mají nádhernou kresbu i v příčném řezu, takže určitě neplatí, že by end-grainová prkénka byla méně hezká, než face-grainová. End-grain je univerzál. Můžete na něm servírovat propracované kreace finger food AKA jednohubky, naporcovat na něm podkůvky kapra i s jeho houževnatou páteří nebo na něm nakrájet medium rare entrecôte a jako přílohu do sklenice vedle nalít argentinský Malbec.